Je to sotva pár týdnů od chvíle, kdy zemřel legendární Espaneta, a už se Netopýři loučí s další velkou postavou své více než stoleté historie. Minulý týden v úterý zemřel ve věku třiasedmdesáti let Juan Cruz Sol. Podobně jako Espaneta spojil podstatnou část svého života s valencijským klubem, neboť nejdříve za Los Che hrál a později v klubu vykonával různé funkce, přičemž až do své smrti byl členem klubového představenstva.
Pomalu by se chtělo říct, že reprezentační přestávky přinášejí východošpanělskému klubu ty nejsmutnější zprávy. Během říjnové pauzy vyhrazené zápasům národních týmů zemřel Espaneta, nyní během listopadové pak Juan Cruz Sol, který se krátce po 2. světové válce, konkrétně v roce 1947, narodil v baskickém městečku Elgoibar, kde také podnikl své první fotbalové krůčky. Později však zamířil na Mestallu, to když Valencia v roce 1963 úspěšně svedla souboj o jeho služby s Realem Zaragoza. Zajímavé je, že si Juan Cruz Sol ve Valencii nikdy nezahrál za rezervní celek. Když do klubu přišel, tak hrál za Juvenil, ale následně ukazoval takové kvality, že už v roce 1965 debutoval za áčko. Velmi rychle se stal nesporným členem základní sestavy. Debutoval jako záložník, občas nastoupil jako stoper, ale nejvíc toho odehrál na pravém kraji obrany. A brzy se s Netopýry dočkal i úspěchů. V roce 1967 slavil vítězství v Copa del Rey, v roce 1971 se pak radoval z ovládnutí ligové soutěže. V té době už byl i reprezentantem Španělska, přičemž celkem si připsal 28 startů za národní tým. Celou kariéru však na Mestalle nestrávil, v letech 1975 až 1980 strávil necelých pět sezón v Madridu jako hráč Bílého baletu, s nímž oslavil hned tři ligové tituly. Po vážném zranění kolena na začátku sezóny 1979/1980 se vrátil do Valencie, kde pak v roce 1981 ukončil hráčskou kariéru. Ještě předtím však Netopýrům pomohl k triumfům v Poháru vítězů pohárů a v evropském superpoháru. Celkem za Valencii odehrál 309 zápasů.
Fotbalový svět ale neopustil ani poté, co pověsil kopačky na hřebík. Například na začátku tohoto století byl ve Valencii delegátem, ale v této funkci skončil v roce 2001 poté, kdy na sebe vzal plnou odpovědnost za vyloučení Netopýrů z Copa del Rey. Valencia na hřišti Noveldu sice porazila 1:0, ale na pár závěrečných minut na hřiště přišel rumunský útočník Denis Serban, který se však stal už čtvrtým hráčem ze zemí mimo EU, neboť po trávníku již běhali argentinský stoper Roberto Ayala, argentinský záložník Pablo Aimar a jugoslávský obránce Miroslav Djukic. Valencia se tak provinila proti řádům, na což její soupeř ochotně poukázal. V Copa del Rey se tak nakonec z postupu radovala Novelda a Juan Cruz Sol, kterému disciplinární komise svazu vyměřila dvouměsíční zákaz výkonu činnosti, na pozici delegáta Valencie rezignoval. Později působil jako skaut pro Chelsea, ale v roce 2013 se do klubu svého srdce vrátil. Nejdříve byl členem poradního sboru, po jehož rozpuštění se stal členem klubového představenstva.
Letos v létě musel být náhle hospitalizován, a třebaže se později vrátil domů, tak stále u něho přetrvávaly zdravotní problémy. Stěny Mestally zdobí plakáty s podobiznami legendárních hráčů Valencie. A tak když jdete kolem valencijského fotbalového stánku, tak na vás shlížejí třeba Mario Kempes, Claudio Lopez či Ruben Baraja. Před utkáním s Realem Madrid, které Valencia sehrála těsně před aktuální reprezentační přestávkou, k nim přibila i podobizna Juana Cruze Sola. Valencia tak chtěla před vzájemným zápasem dvou klubů, jejichž dresy Juan Cruz Sol během své hráčské kariéry oblékal, vyjádřit své legendě podporu k uzdravení. Bohužel dva dny po utkání Juan Cruz Sol ve věku třiasedmdesáti let zemřel. Po jeho skonu se na sociálních sítích začaly objevovat projevy soustrasti od současných i bývalých hráčů Netopýrů, ale třeba i od jiných španělských klubů. Lítost vyjádřil samozřejmě Real Madrid, za který Juan Cruz Sol několik úspěšných let hrál, ale například i lokální rivalové Valencie Levante a Villarreal. Ve vyjádřeních smutku se často objevovala slova, že zemřel skvělý hráč, ale především skvělý člověk. Ke všem přistupoval s laskavostí, zdvořilostí a úctou. Byl to tedy člověk bezkonfliktní a všeobecně oblíbený. Ale nemohly chybět ani zmínky o jeho vztahu k Valencii.
Jeho bývalý spoluhráč z valencijského Juvenilu Jose Vicente Gamir zmínil jednu zajímavou historku. Udála se v době, kdy už byl Juan Cruz Sol zkušeným hráčem, vítězem Copa del Rey i La Ligy a španělským reprezentantem k tomu. Tehdy došlo kvůli nějaké administrativní chybě k situaci, že mohl Juan Cruz Sol valencijský klub bez problémů svobodně opustit a jako volný hráč následně podepsat kdekoliv jinde, kde by mu třeba poskytly lepší podmínky. Není potřeba asi zmiňovat, že pro ostatní kluby se tím otevírala zajímavá možnost, jak získat hráče ve vrcholné formě, takže zájemci se jistě našli. Než však došlo k nějakým jednáním, tak Juan Cruz Sol zamířil do kanceláří valencijského klubu, kde klubovému vedení řekl, že ze vzniklé situace nechce mít žádný prospěch a nechce ji nijak zneužít a že co jeho se týče, tak chce dál pokračovat v klubu svého srdce. Takový byl a tak jednal Juan Cruz Sol.
Ale jinak jsem tam viděl před golem faul na Mosqueru, sražené hlavy a to by se vždy měla přerušit hra ale on to nechal pokračovat a následně bum 2:2 
