Nejmladší hráč valencijského áčka v uplynulé sezóně je nyní nejmladším hráčem národního týmu Jižní Koreje na světovém šampionátu věkové kategorie U20. Myslíte si, že si s tím Kang In Lee dělá těžkou hlavu? To byste se pletli, neboť Netopýr je na šampionátu jeden z klíčových hráčů svého týmu a jedna z hvězd celého turnaje. Těší se tak i pozornosti médií a my vám přinášíme souhrn jeho rozhovorů s polským deníkem Dziennik Zachodni, polským magazínem Ole! a španělským deníkem AS. První rozhovor vznikl po čtvrtfinálovém utkání proti Senegalu, který Jižní Korea porazila až na penalty, zatímco zbývající rozhovory se uskutečnily po semifinálovém vítězství 1:0 nad Ekvádorem.
Ve čtvrtfinále se Senegalem jste sledoval penaltový rozstřel po svém vystřídání už jen z lavičky náhradníků. Bylo to nejdelších deset minut ve vašem fotbalovém životě?
„Ano a pravděpodobně nejen v mém, ale i v životech mých spoluhráčů a všech našich příznivců, kteří sledovali zápas buď přímo na stadionu nebo ve svých domovech. Takto bláznivé utkání jsem snad ještě nehrál. Věděli jsme, že Senegal bude těžký soupeř, který nám způsobí spoustu problémů, ale měli jsme velkou vůli po vítězství.“
Tato vaše vůle byla ale několikrát zkoušena. Prodloužení jste proti Senegalu vybojovali až v poslední minutě nastavení a penaltový rozstřel jste pak zahájili dvojicí neproměněných pokutových kopů. Přišly okamžiky, kdy jste již nedoufal v postup do semifinále?
„Kdybychom někdy pochybovali, tak bychom nebyli schopni vyhrát. Nejdůležitější bylo, že jsme věřili celou dobu. To je náš národní rys, který nám dává výhodu oproti jiným týmům. Samozřejmě, že penaltový rozstřel je i dost o štěstí a my jsme mohli vypadnout, ale zvládli jsme to, přežili jsme test našich nervů a přiblížili jsme se k vítězství na turnaji. A to je náš cíl od samého začátku.“
Jižní Korea se na turnaji zlepšuje zápas od zápasu a to se dá říct i konkrétně o vás. Senegalu jste dal svůj první gól na turnaji, k tomu jste přidal dvě asistence u gólů spoluhráčů.
„Dle mého názoru se nám daří už od začátku turnaje. A i já sám se od začátku cítím dobře. Možná, že až utkání se Senegalem to ukázalo ve statistikách, ale já sem nepřijel pro nějaká individuální ocenění. Pro mě je nejdůležitější, že se nám daří postupovat dál turnajem. Cítíme se silní a naše sebedůvěra se každým vítězstvím zvyšuje.“
V herním systému jihokorejské reprezentace jste jako volný elektron – máte spoustu svobody v pohybu na hřišti a ve změnách pozic. Umožňuje vám taková role ukázat ještě víc své kvality?
„Já hlavně hodně dlužím svým spoluhráčům, kteří mi na hřišti vytvářejí prostory pro moji hru. Cítím se dobře s míčem u nohy a rád hledám na hřišti volná místa, odkud bych mohl vystřelit nebo přihrát na někoho ze spoluhráčů. Ale myslím si, že za mými dobrými výkony jsou především mí spoluhráči, kteří vytvářejí tyto prostory nebo kteří se mi nabízejí pro přihrávky. Pracují tak, že se na hřišti cítím dobře.“
Jako fotbalista narozený v roce 2001 jste nejmladší v týmu, ale nezdá se, že by vás to nějak obtěžovalo. Na hřišti často působíte jako vůdce týmu, který svým spoluhráčům říká, co se bude hrát a kde se mají pohybovat. Je to postoj, který vám byl vštěpován v akademii Valencie?
„Myslím, že v tom nehraje roli věk, ale spíš jde o to, jakou pozici v sestavě hraji. Pohybuji se ve středu hřiště a často vidím nějaké věci lépe než mí spoluhráči. A to se jim pak třeba i nějakou drobnou radou snažím pomoci k lepším výkonům. Pokud se chcete prosadit v týmu, jako je Valencia, tak v sobě nějaké vůdcovské schopnosti musíte mít, ale to bude ve velkém fotbalu všude. A je to potřeba i v reprezentaci. Ale jinak jsme hlavně všichni jeden tým. Hráči, trenéři i fanoušci, kteří zaslouží velké poděkování za to, jak nás podporují.“
Drtivá většina vašich spoluhráčů hraje v korejské lize a šampionát je tak pro něj šancí vybojovat si angažmá někde v Evropě. U vás je situace jiná, ale může mít vystoupení na šampionátu v Polsku vliv na herní minuty v La Lize?
„To je obtížná otázka. Nevím, co přinese příští sezóna. Ale myslím si, že se do klubu každopádně vrátím jako lepší hráč. Tento turnaj je na velmi vysoké úrovni a pomáhá mi v rozvoji. Z každého utkání si můžu vzít poznatky, díky kterým zlepším svoji hru.“
S kterými hráči si ve Valencii nejvíce rozumíte?
„Velmi dobře si rozumím s Denisem Cheryshevem a Carlosem Solerem, ten je pro mě jako skutečný bratr. Jsem vděčný ale celému týmu a trenéru Marcelinovi, protože všichni mě na úvod pěkně přivítali a chovají se ke mně celou dobu dobře. Já se tak můžu soustředit jen na fotbal a abych na trénincích a v zápasech ukázal jen to nejlepší ze své hry.“
Pro hráče vašeho věku je velkým úspěchem nastupovat v takovém týmu. Je jistě těžké prosadit se do sestavy v klubu, který hraje Ligu mistrů či Evropskou ligu.
„Takhle se na to nedívám. Jsem naopak velmi rád, že má Valencia tolik skvělých hráčů, protože se od nich můžu učit. Díky jejich skvělé hře můžeme příští rok hrát znovu v Lize mistrů. A už zde v Polsku jsem sledoval, jak Valencia hrála fantastické finále Copa del Rey proti Barceloně. Jsem hrdý na to, že můžu být součástí tohoto týmu.“
Kvůli světovému šampionátu jste se právě finále Copa del Rey proti Barceloně nemohl zúčastnit. Valencia v něm dosáhla na významnou trofej. Nelitoval jste ani na okamžik, že v takových chvílích nemůžete být s týmem?
„Ne, nelitoval jsem. Byl jsem zaneprázdněn přípravami na šampionát, protože jsme před sebou měli vstup do turnaje a všichni jsme doufali, že se nám povede. Jsem spokojený s tím, čeho jsme tu v Polsku dosáhli. Jsme ve finále a v sobotu se ho pokusíme vyhrát. Korejský trenér dokonce navštívil Valencii, aby přesvědčil klub, aby mě uvolnil už na soustředění před šampionátem. To se povedlo a jsem za to rád, protože jsem od začátku tomuto týmu, který se skládal poslední dva roky, velmi věřil. Opravdu jsem chtěl hrát na tomto turnaji a pokusit se o úspěch.“
Objevují se zvěsti, že na podzim můžete hrát v jiném klubu. Jaký postoj k těmto spekulacím máte?
„Valencia je můj domov, práce s týmem mi přináší mnoho potěšení a pro příští sezónu chci tvrdě pracovat na posílení mé pozice. Rozhodnutí o případném přestupu či hostování stejně nejsou úplně v mé moci, takže se jimi neobtěžuji. Kdekoliv jsem, tam se chci stávat lepším hráčem a pomáhat svému týmu k vítězství. V tomto okamžiku můžu ovlivnit pouze výsledek Jižní Koreje na světovém šampionátu U20 a tak je to pro mě nyní ta nejdůležitější věc.“
Vaši rodiče před lety opustili svoji vlast a přestěhovali se do Valencie, abyste si mohl plnit své fotbalové sny. Nyní jste s týmem krok od největšího titulu v historii korejského mládežnického fotbalu. To už si neplníte jen své sny, ale i jejich. Jsou hrdí na to, jak reprezentujete svoji rodnou zemi?
„Po semifinále s Ekvádorem jsem s nimi ještě nemluvil. Nejsou v Polsku, ale zápasy sledují v Koreji. Řekl jsem jim, ať se vypraví do vlasti, protože tam si naše zápasy určitě nejvíce užijí. Předpokládám, že na mě hrdí budou. Patří jim veliký dík, že se se mnou vypravili do Španělska, abych mohl pracovat na své kariéře.“
Jak byste shrnul zápas s Ekvádorem, který rozhodl o tom, že se představíte i v tom nejdůležitějším utkání šampionátu a bude bojovat o trofej? Možná je dobré připomenout, že semifinále předcházelo velmi náročné čtvrtfinále, kde se odehrálo 120 minut a o vítězi pak rozhodoval velmi stresující penaltový rozstřel.
„Myslím, že v semifinále náš tým pracoval velmi dobře především v defenzivě, ale měli jsme i šance, abychom naše jednogólové vedení navýšili. To se sice nepodařilo, ale i tak si myslím, že jsme zápas se spoluhráči zvládli dobře. Čtvrtfinále i semifinále byly velmi náročné a vyčerpávající zápasy a jsme samozřejmě unaveni, ale na sobotu se pokusíme na finálový zápas co nejlépe připravit.“
Jak hodnotíte svůj pobyt v Polsku, když pomineme čistě fotbalové aspekty?
„Celý turnaj je pro mě skvělým zážitkem. Polsko je velmi pěkná země s krásnými stadiony, na kterých panuje dobrá fotbalová atmosféra. Nevím, s jakým výsledkem tento šampionát zakončíme, ale už nyní můžu říct, že budu mít na tento turnaj pěkné vzpomínky.“
Ale jinak jsem tam viděl před golem faul na Mosqueru, sražené hlavy a to by se vždy měla přerušit hra ale on to nechal pokračovat a následně bum 2:2 
