Již týden uplynul od přestupu Dimitriho Foulquiera z Granady k Los Che. Na svůj zápasový debut v novém dresu však stále čeká, neboť právě v době jeho příchodu začínala reprezentační přestávka. Zatím se tak jen seznamuje s novým prostředím. Nejen o tom o víkendu pohovořil pro VCF Media. Dále promluvil například i o svých fotbalových začátcích, o přesunu z Guadalupe do Francie a pak do Španělska, kde chvíli působil i v Getafe. Tam došlo k jeho prvnímu setkání s trenérem Pepem Bordalasem, který ho povede i nyní ve Valencii. V neposlední řadě nemohla chybět zmínka o Jocelynu Anglomovi, s nímž toho má osmadvacetiletý Foulquier společného více než dost.
O přizpůsobování se novému týmu po přestupu do Valencie
„Jsem moc rád, že jsem tady. Nyní je čas zvyknout si na nový tým a na nové spoluhráče. V tuto chvíli tu kvůli reprezentačním akcím nejsou všichni, ale zatím jde všechno dobře.“
O fotbalových začátcích na exotickém Guadalupe
„Jako mnoho dětí jsem se někdy v šesti letech koukal na fotbal a říkal jsem si, že se ze mě jednou stane fotbalista. Potom jsem začal hrát u nás doma v Guadalupe. Hezky krůček po krůčku. Teď, když už jsem profesionální fotbalista, tak stále přemýšlím v krátkodobém horizontu. Takže dobře zvládnout každý další trénink, postupně se tak zlepšovat a co přijde, to přijde.“
O sebedůvěře a práci
„Moje rodina mi řekla, že je ve fotbale mnoho těch, kteří se chtějí dostat na vrchol, ale jen málokomu se to povede. Důležité je si věřit a tvrdě pracovat. A stále v práci pokračovat. A pokud pracujete dost, tak se odměny dočkáte.“
O Anglomovi, s nímž Foulquiera pojí původ na Guadalupe, post pravého obránce a číslo 20 na valencijském dresu
„Jocelyna Anglomu jsem od mala vídal často. Jeho syn je totiž v mém věku, a když jsme byli malí, tak jsem s ním na Guadalupe hrával v jednom týmu. Samozřejmě vím, že ve Valencii je legendou.“
O přechodu do akademie Stade Rennes ve čtrnácti letech
„Náš tým z Guadalupe jel jednou na turnaj do Francie. Zápasy tehdy sledovali zástupci mnoha týmů a někteří mě oslovili. Rozhodl jsem se pro Stade Rennes. Moje rodiče jejich nabídka přesvědčila a týmu důvěřovali. A tak bylo načase si zvyknout v novém prostředí a bojovat o svůj sen.“
O příchodu do Španělska
„Nabídku od Granady jsem dostal ve dvaceti letech, kdy jsem se tedy přesunul do Španělska. Ze začátku to bylo opravdu těžké, protože pro úspěch zde musíte být silní a zároveň rychlí. I když jsem ale měl obtíže, tak jsem se soustředil na práci a tak jsem se postupně zlepšoval.“
O Pepu Bordalasovi, s kterým se potkal už v sezóně 2018/2019
„Když jsem dorazil do Getafe, tak jsem za sebou měl dvě sezóny plné různých zdravotních problémů. Bordalas mi však věřil a umožnil mi znovu hrát v La Lize. Měli jsme pak velmi dobrou sezónu.“
O své fotbalové filozofii
„Vidím se jako hráč, který do svého snažení vždy dává všechno. Někdy to dopadne dobře a někdy hůř, ale důležité je do toho dát všechno, protože když to uděláš, tak se zlepšuješ. Dosáhneš totiž svého limitu a ještě se o kousek posuneš. To je vždy můj cíl.“
O blížícím se debutu Mestalle
„Opravdu se těším, až si zahraju před zaplněnou Mestallou jako hráč Valencie. Věřím, že ta chvíle přijde co nejdříve a pak si ji spolu se svými spoluhráči pořádně užiju.“
Ale jinak jsem tam viděl před golem faul na Mosqueru, sražené hlavy a to by se vždy měla přerušit hra ale on to nechal pokračovat a následně bum 2:2 
