Valencijský kapitán Dani Parejo včera po dlouhých devíti letech skončil u Los Che a přestoupil do Villarrealu. Neodešel však bez rozloučení, ani se nerozloučil jen obligátním prohlášením na sociálních sítích. Parejo se s Netopýry rozloučil zhruba půlhodinovou improvizovanou tiskovou konferencí, která vznikla formou telemostu, kdy byl jednatřicetiletý Španěl ve svém domově a otázky mu na dálku pokládali redaktoři deníku Marca. O čem všem promluvil, to si můžete přečíst v tomto článku.
Celou rozlučkovou tiskovou konferenci zahájil Dani Parejo poděkováním, že se tímto způsobem mohl rozloučit s klubem svého srdce, jak on sám řekl, a dále diváky na webu deníku Marca vysílaného rozhovoru přivítal ve svém domově: „Mám ve Valencii dva domovy, jeden je tento a druhým je Mestalla.“
Co se stalo v posledních týdnech?
„Byl jsem v klubu devět let, téměř celou svoji kariéru jsem byl s Valencií spojen a doufal jsem, že zde i ukončím kariéru, ale nebylo to možné. Jsem vděčný, že jsem mohl oblékat dres tohoto klubu. Vždy jsem do zápasů dával všechno a můžu Valencii opustit s hlavou vztyčenou.“
Proč si myslíte, že už s vámi klub nepočítal?
„Fotbal je prostě proměnlivý. Vždy jsem říkal, co jsem si myslel, to o mně každý ví. Valencii opouštím každopádně s čistým svědomím a jsem smutný, protože jsem tu prožil devět let a zažil jsem tu mnoho krásných chvil. Teď jsem se dostal ve Villarrealu k dalšímu zajímavému projektu. A takový je prostě fotbal. Valencia však bude navždy v mém srdci.“
Jak vám klub oznámil, že s vámi nepočítá?
„Po přerušení sezóny se klub spojil s mým agentem. Sezóna tehdy ještě běžela a já to rozhodně nechci uvádět jako nějakou výmluvu pro zápasy, které se nám nepovedly, ale myslím si, že to nebyl nejlepší způsob sdělení. Respektuji, že to pro klub může být dobrý krok, ale nesouhlasím s načasováním a způsobem oznámení této věci.“
Proč jste se nemohl rozloučit z Mestally? A co si o přestupu myslí vaše děti?
„Nechápu, proč mi nebylo umožněno rozloučení z Mestally, nikdo mi to nevysvětlil. A moje děti? Jeden syn je ještě hodně mladý. Druhý nechápe, proč jdu do jiného týmu. Snažil jsem se mu vysvětlit, že fotbal už je takový.“
Cítíte se zrazen Valencií?
„Nechci tu teď říct něco neuváženého. Radši bych zdůraznil, že pokaždé, když jsem si navlékl dres, jsem ze sebe pro klub vydal všechno. Budu si pamatovat hlavně ty hezké okamžiky, které jsem zde prožil, a celkově jsem hrdý jak se mi tu dařilo.“
Fanoušci chtějí vědět, co se to teď v klubu děje?
„Nevím, kdo má na starosti ta rozhodnutí z poslední doby. A ani nevím, co se teď bude dít. Ale jsou to věci, které mě bolí. Vyhození Camarasa, odchody několika lékařů, fyzioterapeutů. My s tím nemůžeme dělat nic a nevíme, co se stane dál. Mě jen informovali, že se mnou klub nepočítá. Hledal jsem možnosti, které by mi umožnily na Mestalle pokračovat, ale bohužel to nebylo možné. Naštěstí jsem ve Villarrealu našel nový projekt, v který snad můžu věřit. Projekt ve stabilním klubu s rodinným prostředím, kde se ke mně všichni chovali moc pěkně.“
Těší vás zprávy od vašich, nyní již bývalých, spoluhráčů?
„Nerad bych se tu dostal do situace, kdy bych se nedokázal psychicky ovládnout, ale někdy je pro mne velmi těžké zůstat pozitivním. Jsem za všechny zprávy velmi vděčný. Dostal jsem od svých spoluhráčů mnoho zpráv, kde se zajímali o moji situaci. Mnoho lidí mi píše, že na mě myslí. Z toho jsem dojatý a je to jeden z důvodů, proč si vždy Valencii ponesu ve svém srdci. Protože to, co jsem zde zažil, to slovy popsat nejde. Nezažil jsem nic lepšího.“
Jaký je váš vztah s Anilem Murthym a Peterem Limem?
„Můj vztah s Peterem Limem stěží existuje. Do Singapuru jsem cestoval jednou, když Peter Lim klub koupil, a strávil jsem tam asi čtyřiadvacet hodin. Nemám s ním vztah dobrý ani špatný. Nemyslím si, že musíme mít nějaký vztah. To s Anilem jsem se vídal víceméně denně. Ale už tu taky žádný vztah není. Vždycky jsem všem říkal věci tak, jak jsem si to myslel. Trenérům, Anilovi, spoluhráčům. Možná to nebylo nejtaktičtější, ale alespoň mám čisté svědomí.“
Přinutili tě skončit? Jak se vidíš v dresu Villarrealu?
„Vždy jsem byl upřímný i v tom, když jsem říkal, že bych ve Valencii jednou rád ukončil kariéru. A nový dres? Je to nezvyk. Roky jsem na sobě měl dres Valencie a teď jsem najednou v jiném. Ale jsem šťastný, že jdu do skvělého projektu, kde si myslím, že si budu moct fotbal ještě nějaký čas užívat.“
Myslíte si, že váš dobrý vztah s Marcelinem mohl ovlivnit váš konec ve Valencii?
„Nevím, to snad ne. O Marcelinovi mohu říct jen dobré věci, ale to i o Nunovi, Unaiovi či Valverdem. Vím jen, že ve Valencii končím.“
Jaká byla vaše reakce, když vám řekli, že s vámi nepočítají?
„Nemyslím si, že by to nějak ovlivnilo výsledky zápasů, které jsme potom ještě hráli. Ale bylo to divné načasování, když nám do konce sezóny zbývaly ještě necelé dva týdny. Snažil jsem se dělat maximum jako vždy, ale je možné, že to člověka podvědomě ovlivní. Ovšem když jste starší hráč, tak musíte očekávat cokoliv. Určitě jsem se ale až do konce snažil chovat jako správný kapitán.“
Cítíte se zraněný tím děním?
„Ano, opouštím Valencii s bolestí v srdci. Rád bych zůstal na Mestalle, ale … je to prostě takhle.“
Jak si myslíte, že si vás fanoušci budou pamatovat?
„Nevím. Ale ve zprávách, které od lidí dostávám, jsou vyjádření podpory. Nevím, jestli budu mít jednou plátno na stěně Mestally po boku jiných bývalých hráčů, ale o to mi nejde. Pro mě je Valencia nejlepší. Nebyl jsem v jiném takovém klubu, jako je tento. Uvidíme, co mi přinese budoucnost, ale jsem hrdý, že jsem tu mohl být.“
Jaké byly vůbec uplynulé dny? A co si myslíte o tom, že ve Valencii končí i Coquelin?
„Byly obtížné, ale byly i vzrušující. Stále mám před sebou ještě rozloučení se svými spoluhráči, protože to jsem dosud nestihl. Ale i se všemi ostatními v klubu. A Coquelin? Je to skvělý fotbalista a já jsem rád, že budu moct pokračovat po jeho boku.“
Myslíte si, že váš odchod může týmu pomoci?
„Chápu, že pokud chce být někdo velkým klubem a hrát o ty nejvyšší cíle, tak potřebuje skvělé hráče. Nevím, jestli tohle byl důvod mého odchodu, jestli si někdo myslí, že už pro Valencii nemůžu být přínosem. Pokud ano, tak chápu, že tu pro mě není místo. Ale nikdo mi důvod nesdělil. Jestli to bylo ve výši platu, v mém chování, nebo v tom, že řeknu, co si myslím.“
Požádali kapitáni o setkání s Limem, když se před rokem řešila Marcelinova budoucnost? A dal byste po svých zkušenostech dalšímu kapitánovi či trenérovi radu, ať si dá pozor příliš kritický postoj k vedení?
„Ano, žádali jsme o to, ale nebyla to jen záležitost kapitánů. Bylo to o celém týmu, protože jsme nikdo nevěděl, co se bude dít. Ovšem byli jsme stoprocentně přesvědčeni o tehdejším projektu a absolutně jsme věřili v našeho trenéra. Zpráva pro nového kapitána či trenéra? Asi ne. Já nevím, jestli to byl jeden z důvodů mého konce ve Valencii, ale tím, jak jsem se choval, bez přetvářky, tak jsem sám se sebou spokojen a mohu odejít s hlavou vztyčenou.“
Jaký byl okamžik, kdy jste sdělil změnu klubu rodině?
„Těžký. Moje děti jsou z Valencie, vždyť jsem tu byl devět dlouhých let. Asi dva nebo tři poslední dny jsem se potýkal s tím, že opouštím klub mého života. Ale zároveň se těším na nové výzvy, protože si myslím, že jdu do skvělého projektu.“
Jak vidíte nejbližší budoucnost Valencie?
„Se stejnou nejistotou jako vy. Přeji klubu jen to nejlepší, protože to tak cítím. Valencii mohu jen poděkovat a vše nejlepší ji přeji teď a vždy jí to budu přát.“
Ale jinak jsem tam viděl před golem faul na Mosqueru, sražené hlavy a to by se vždy měla přerušit hra ale on to nechal pokračovat a následně bum 2:2 
