The current Bet365 opening offer for new customers is market-leading bet365 mobile app You can get a free bet right now when you open an account.

Antonín Fivébr, první trenér Valencie

Antonín Fivébr, první trenér Valencie


V návaznosti na oslavy 100. výročí od založení klubu Valencia CF, jsme se rozhodli pro vás vydat speciální článek, kde se dopodrobna seznámíte s kariérou prvního trenéra Valencie, kterým byl náš český krajan Antonín Fivébr.

Vždy musí být někdo první. Prvním trenérem v historii východošpanělského fotbalového klubu Valencia CF byl Čechoslovák Antonín Fivébr. Muž, který se narodil 22. listopadu 1888 a nejúspěšnější část své hráčské kariéry prožil v AC Sparta Praha, ale trenérsky byl nejvíce spjat právě s Valencií, kde strávil mnoho sezón.

Začátky v dresu Sparty

Svoji fotbalovou kariéru na nejvyšší úrovni zahájil záložník Antonín Fivébr v roce 1904 v Praze ve staroměstském klubu SK Olympia. V roce 1908 se tehdy právě dvacetiletý Fivébr posunul o další krok dál, když přestoupil do klubu AC Sparta Praha, který v té době budoval mladé perspektivní mužstvo s touhou ukončit dlouholetou nadvládu svého odvěkého rivala SK Slavia Praha. Sešívaní totiž českému fotbalu vládli víceméně celou první dekádu 20. století. Spartě se s mladým celkem dařilo již v roce 1908, kdy zvítězila v 27 utkáních, 3 její zápasy skončily remízou a 2 porážkou Fivébrova týmu. V roce 1909 AC Sparta Praha slavila vítězství v populárním Poháru dobročinnosti neboli v Charity Cupu, což byla první pohárová soutěž ve fotbale, která byla organizována na českém území. Pohár dobročinnosti se hrál v letech 1906 až 1916 a významná část z výnosů byla určená pro Český pomocný zemský spolek pro nemocné plicními chorobami v Království českém, konkrétně pro sanatorium v Nové Vsi pod Pleší. Za definitivní předání fotbalové vlády v českých zemích lze považovat derby z 1. října 1911, kdy před tehdy rekordní návštěvou 6500 diváků Sparta, i s Antonínem Fivébrem v sestavě, na svém stadionu porazila Slavii 3:1 a na dlouhá léta se protlačila do role nejlepšího českého klubu.

V roce 1912 se budoucí trenér Valencie Antonín Fivébr poprvé setkal se španělskou kopanou. Zkraje zmiňovaného roku totiž sekretář Sparty obdržel telegram, jehož odesilatelem byla Královská společnost fotballová v San Sebastianu. Baskický klub zval Spartu na Pyrenejský poloostrov, kde měla sehrát tři zápasy s celky z Francie a Anglie, přičemž cílem bylo ukázat španělskému publiku krásy toho jimi stále neobjeveného sportu. Výbor Sparty výzvu přijal a v dubnu 1912 se výprava pouhých dvanácti hráčů vydala vlakem do vzdálených neznámých krajů. I přes nízký počet zúčastněných hráčů se Sparta do Prahy vracela se stoprocentní bilancí, když Angličany porazila 5:1 a 2:0 a s výběrem Paříže si poradila 5:0. Při návratu do Prahy pak Spartu na nádraží Františka Josefa vítalo 2000 fanoušků.

Rok 1912 byl pro historii české kopané významný nejen expanzí Sparty do fotbalové Evropy, ale především konáním prvního ročníku řádné mistrovské soutěže. Bylo stanoveno, že na jaře se bude hrát pohár, zatímco pro mistrovskou soutěž bude vyhrazen podzim. Sparťanský záložník Antonín Fivébr se výrazně zapsal hned do prvního ročníku mistrovské soutěže. Psal se 8. prosinec 1912 a o vítězi soutěže se mělo rozhodnout v derby, ve kterém Slavia potřebovala svého rivala porazit. Vedení se ujala Sparta, ale Slavia dokázala vyrovnat a o minutu později její střední záložník František Rozmaisl alias Majzl napřahoval ke střele, k níž ho však nepustil Antonín Fivébr, který svého protivníka na stejném postu drsně složil k zemi. Majzl vstal a Fivébrovi uštědřil facku, což vyústilo ve všeobecnou strkanici. Oba hlavní aktéři viděli z rukou sudího Květa červené karty, ale odmítli opustit hřiště a zápas tak byl již ve 30. minutě předčasně ukončen. Rozhořčení slávisté v tu chvíli udělali za sezonou tečku, třebaže je měly čekat ještě dva zápasy, a de facto tak darovali vítězství v prvním ročníku mistrovské soutěže Spartě.

Doba válečná a přechod do role trenéra

V létě roku 1914 již nad Evropou visela hrozba války, Sparta v červenci přesto podnikla dva zahraniční zájezdy. Nejprve do Polska, a poté k břehům Jadranu. V prvních třech zápasech na jihu Evropy zvítězila a vedla i po prvním poločase toho čtvrtého, ale do druhé půle už na hřišti Splitu nenastoupila. Hrálo se totiž 28. července 1914 a do Splitu v tu chvíli dorazila zpráva, že Rakousko vyhlásilo válku nedalekému Srbsku. Sparta měla co dělat, aby do půl hodiny stihla poslední parník, který ji nasměroval za bezpečím do Prahy.  Bezpečí si však většina hráčů neužívala dlouho, neboť během několika dní zamířili v uniformách na různá bojiště 1. světové války. Někteří se vrátili natrvalo poznamenaní, jiní se nevrátili vůbec. Antonín Fivébr strávil čtyři válečné roky v klubu Český Lev Plzeň.

Po válce se Fivébr vrátil ještě na dva roky do kádru Sparty a v roce 1919 klubu pomohl k titulu mistra Československa podruhé v jeho historii. Sparta v té době byla na začátku jednoho ze svých nejúspěšnějších období, ale Fivébr se v roce 1920 ve svých dvaatřiceti letech rozhodl na závěr kariéry zamířit na zahraniční angažmá do slunné Itálie, za svůj nový klub si vyvolil celek FC Brescia. V Brescii Antonín Fivébr plynule přešel z kariéry hráče na kariéru trenéra. Ze Sparty do Itálie odcházel jako hráč, později působil jako hrající trenér, a v roce 1923, na konci své italské mise, byl již pouze trenérem.

Předtím však ještě stihl reprezentovat svoji vlast, třebaže později nebyla účast Československa na fotbalovém turnaji v rámci tzv. Pershingovy olympiády v roce 1919 uznána za oficiální. Každopádně na Pershingově olympiádě, na které se soutěžilo v různých sportovních odvětvích, se Československo spolu s dalšími sedmi armádními reprezentačními družstvy zúčastnilo fotbalového turnaje a výběr složený převážně z hráčů Sparty a Slavie celý turnaj vyhrálo. Celá Pershingova olympiáda byla pořádána na počest vítězství států Dohody v 1. světové válce a většina soutěží se odehrávala na tzv. Pershingově stadionu v Paříži, který Američané postavili na konci války a dali Francii jako dar.

Fivébr najat jako první trenér Valencie

Rok 1923 byl pro Valencii v mnoha ohledech zásadní. Čtyři roky od založení klubu Valencia našla svůj nový domov na Mestalle a poprvé angažovala trenéra. Před sezónou 1923/1924 k týmu nastoupil Čechoslovák Antonín Fivébr. Na východním pobřeží Španělska vydržel do roku 1927, ale poté se do Valencie ještě dvakrát vrátil. Podruhé na Mestalle působil v letech 1929 až 1931, potřetí pak v sezóně 1934/1935. Celkově se tak řadí k trenérům, kteří ve Valencii odtrénovali nejvíc sezón, rovnat se s ním v tomto ohledu mohou pouze Jacinto Quincoces a Alfredo Di Stefano, kteří mají odtrénováno více zápasů jen z toho důvodu, že počet zápasů během jedné sezóny postupem času narůstal. Fotbalová liga začala ve Španělsku fungovat až od sezóny 1928/1929, tedy až po prvním působení Antonína Fivébra na Mestalle. Ovšem když se Fivébr v roce 1929 do Valencie vracel, tak tamní fotbalový klub nepůsobil v nejvyšší soutěži, ale o patro níž. Postup mezi elitu španělského fotbalu si bylo potřeba teprve vybojovat a svěřenci tehdy jednačtyřicetiletého Čechoslováka se tohoto úkolu zhostili úspěšně. Tedy až na druhý pokus. V sezóně 1929/1930 totiž Valencia skončila ve druhé lize až na 6. místě. To o rok později již na Mestalle mohly zavládnout oslavy, Valencia zvládla boj s dalšími devíti celky toužícími po vstupence do první ligy, nechala za sebou například i Sevillu či Atletico Madrid, a na dlouhých 52 sezón se stala součástí španělské nejvyšší soutěže. V ní však konala první krůčky bez Fivébra, který si tak na trénovaní ve španělské nejvyšší soutěži musel počkat až do již výše zmiňované sezóny 1934/1935. Valencia v dané sezóně odehrála 22 zápasů s bilancí 9 vítězství, 2 remízy a 11 porážek, získala tedy 20 bodů a ve dvanáctičlenné lize skončila na 9. místě. Valencia vstřelila 40 gólů a inkasovala 49 gólů. Nejpilněji pálil Jose Vilanova Rubio, který sám obstaral více než čtvrtinu celkové střelecké produkce týmu, když zaznamenal 11 branek.

Další štace českého trenéra

Kromě Valencie trénoval Antonín Fivébr celou řadu dalších týmů, a to jak doma v Československu, tak i leckde v cizině. Ostatně velmi trenérsky činný byl i v samotném valencijském regionu, kde kromě týmu Valencia CF vedl i Levante a Elche. Trenérem Elche byl sice jen půl roku, ale přesto se do historie tohoto klubu zapsal nesmazatelně, neboť zavedl typický vodorovný zelený pruh na bílých dresech, čímž odlišil své tehdejší svěřence od jiných týmů, které nastupovaly v bílých dresech. Mimo valencijský region vedl Fivébr ve Španělsku Real Oviedo a Real Murcia. V roce 1935, po definitivním konci na střídačce Valencie, odešel Fivébr do Sovětského Svazu, kde byl v roce 1936 jmenován prvním trenérem v historii nově založeného klubu Spartak Moskva. Rovněž byl prvním zahraničním trenérem v celé zemi. Nicméně po dvou měsících si hledal práci znovu a ve východní Evropě prošel například ještě celky Dynamo Leningrad, Stalinets Moskva a některé další. Na prahu 2. světové války se Antonín Fivébr vrátil v roce 1938 do Československa, kde vedl například Viktorii Žižkov, Jednotu Košice a Spartak Trnavu. V roce 1958 byl v jednom utkání i trenérem československé fotbalové reprezentace.

Antonína Fivébra lze označit za renesanční osobu, neboť dle dostupných zdrojů to byl nejen fotbalista, který se dokázal poprat při derby pražských S, trenér, který byl prvním v řadě ve Valencii i ve Spartaku Moskva, ale i akademický malíř. Jeho životní pouť skončila 26. února 1973 v požehnaném věku 84 let.

 

  • Super článek! O trenérovi jsem kdysi slyšel, četl, ale moc toho nebylo. Je až s užasem zarážející, kolik toho v té době (předválečné, válečné a poválečné) Fivébr dokázal. To, že jedete vlakem do Španělska na turnaj, je pro mě nepředstavitelné. Zajímalo by mne, jak na něj vzpomínají ve Valencii, na takového dobrodruha se jen tak zapomenout přeci jen nedá :)

  • Znamenitá novinářská práce Ruty! Velmi zajímavé počtení.*2*

  • V odpovědi na: Woyta

    Díky, díky *11* No je pravda, že když jsem si to teďka zase přečetl, tak jsem si taky říkal, že se mi to teda fakt pěkně povedlo *22**35*