Boží mlýny se často zmiňují z hlediska toho, že je někdo časem nějakým způsobem potrestán za zlý skutek. Fungovat však mohou určitě i opačně, a to tak, že se někdo časem dočká toho, co mu bylo dříve z nějakého důvodu odepřeno. Za konkrétní případ můžeme nyní označit trenéra Marcelina Garciu Torala. Ten před pár lety vedl Los Che a získal s nimi titul v Copa del Rey, čímž si vysloužil právo bojovat následně o španělský Superpohár. Jenomže jen za pár měsíců byl Marcelino propuštěn a do boje o Superpohár pak Netopýry neúspěšně vedl Albert Celades. Ale Marcelino dostal zaslouženou šanci Superpohár získat. Teprve před dvěma týdny se stal trenérem Athleticu Bilbao a s basickým klubem víceméně hned zamířil do bojů o Superpohár, kterými úspěšně prošel a včera pozvedl nad hlavu svoji druhou trofej v trenérské kariéře.
2019
Začátek roku 2019 Valencii nezastihl v úplně nejlepším rozpoložení a dokonce se spekulovalo o odvolání trenéra Marcelina, nicméně časem se situace zlepšila a Netopýři tak v polovině května mohli podruhé v řadě slavit postup do Ligy mistrů. To ale nebylo z jejich strany vše, neboť o týden později je ještě čekalo finále Copa del Rey proti Barceloně. Na Estadio Benito Villamarin v Seville tehdy byl favoritem bezpochyby soupeř, ale Valencii se povedl vstup do utkání a ve 21. minutě ji poslal do vedení Kevin Gameiro. O chvíli později byla valencijská radost ještě větší, to když vedení Los Che navýšil Rodrigo Moreno. Následně se Valencii dařilo držet na uzdě útočné snahy katalánského klubu, ale nakonec ke zdramatizování utkání ve druhém poločase přece jen došlo, neboť v 73. minutě vstřelil kontaktní gól Lionel Messi. Víc už toho ale Barcelona nedokázala a Valencia se tak po dlouhých jedenácti letech dočkala dalšího velkého titulu, ke kterému jí výrazně dopomohl trenér Marcelino, pro něhož to byla první velká trofej v jeho trenérské kariéře. Už jen finálovou účastí v Copa del Rey se Valencia kvalifikovala do boje o španělský Superpohár, který se totiž měl v lednu roku 2020 prvně konat v novém formátu tzv. Final Four.
V květnu se ve Valencii zdálo být vše zalité sluncem, nicméně stačilo pár měsíců a vše bylo jinak. V létě bylo zřejmé, že představy trenéra a vedení klubu ohledně posilování kádru jsou dosti odlišné. Marcelino se nebál klubové vedení na tiskových konferencích otevřeně kritizovat, což ho nakonec stálo místo. Po třech zápasech nové ligové sezóny přišla reprezentační přestávka a během ní skončilo letní přestupové období i angažmá trenéra Marcelina na Mestalle. Novým lodivodem Netopýrů se stal Albert Celades. A od této chvíle to vlastně s Valencií začalo jít z kopce. Na podzim sice Valencia vybojovala postup ze základní skupiny Ligy mistrů, ...
2020
... ale na jaře pak v osmifinále dostala výprask od Atalanty Bergamo. Ještě předtím se Valencia zúčastnila boje o španělský Superpohár, ale v semifinále proti Realu Madrid příliš nebojovala a prohrála 1:3, aniž by na hráčích byl vidět nějaký zápal do hry. Ani v Copa del Rey se tentokrát Netopýrům příliš nedařilo a vypadli s prvním prvoligovým soupeřem, na kterého narazili. Konkrétně to byla Granada. No a dobré to nebylo ani v La Lize, takže Albert Celades na lavičce nevydržel ani do konce sezóny a na několik posledních zápasů ho vystřídal Salvador Gonzalez Voro. Ligovou sezónu se však zachránit nepodařilo a Valencia zůstala bez pohárové Evropy. V létě pak přišel nový trenér Javi Gracia, ale vedení mu hned rozprodalo kádr pod rukama a nepřivedlo žádné nové posily. Není divu, že kalendářní rok 2020 zakončili Los Che jen těsně nad pásmem sestupu. A Marcelino? Ten v té době stále ještě čekal na nové angažmá.
2021
Dočkal se však záhy. V prvním ligovém kole hraném v roce 2021 sice Athletic Bilbao porazil doma Elche těsně 1:0, ale přesto sáhl k výměně na trenérském postu a Gaizku Garitana nahradil právě Marcelino Garcia Toral. Za pár dní si odbyl premiéru na lavičce baskického klubu v dohrávaném utkání proti Barceloně, ve kterém Athletic doma prohrál 2:3. Mimochodem když v září roku 2019 ve Valencii Celades nahradil Marcelina, tak i on tým poprvé vedl proti Barceloně, no tehdy to dopadlo ještě o poznání hůř a Netopýři na Camp Nou dostali výprask 2:5. Podruhé měl Marcelino baskické Lvy vést v zápase na hřišti Atletica Madrid, ale sněhová kalamita Athleticu neumožnila do Madridu odcestovat, takže toto utkání bylo odloženo. Athletic tak znovu hrál až v bojích o španělský Superpohár. Do toho se kvalifikoval postupem do finále Copa del Rey v loňské sezóně. Toto finále, ve kterém se Athletic v baskickém derby utká s Realem Sociedad, ještě nebylo odehráno, takže vlastně ani nevíme, jestli se nyní Athletic Superpoháru účastnil jako vítěz Copa del Rey či jen jako neúspěšný finalista. Ale vzhledem k tomu, že se nyní Superpohár hraje systémem Final Four, tak to je jedno.
Marcelino se tedy účasti v Superpoháru dočkal o rok později. A taky vedl jiný tým. Ale alespoň semifinálového soupeře měl před sebou stejného, s kterým se Valencia neúspěšně poměřovala v loňském lednu. Tedy Real Madrid. Bílý balet jako obhájce ligového titulu sice neprožívá úplně nejpovedenější sezónu, ale přesto byl v zápase hraném na stadionu La Rosaleda v Malaze favoritem. Baskičtí Lvi však předzápasové prognózy rozsápali na cáry. V 18. minutě poslal Athletic do vedení Raul Garcia a ve 38. minutě ten samý hráč vedení baskického celku navýšil. Real Madrid se pak už zmohl jen na snížení Karima Benzemy v 73. minutě, takže prohrál 1:2. A před Marcelinem bylo druhé velké finále v jeho kariéře. Znovu v Seville, třebaže tentokrát na stadionu La Cartuja. A znovu proti Barceloně. Tedy automaticky znovu v roli outsidera. Jen ten průběh utkání byl dost odlišný od finále Copa del Rey, ve kterém v roce 2019 vedl Marcelino Valencii. Do vedení se dostala Barcelona, a to zásluhou Antoina Griezmanna ve 40. minutě. Za Athletic však hned ve 42. minutě vyrovnal Oscar De Marcos. V 77. minutě se znovu prosadil Antoine Griezmann a Barcelona byla čtvrt hodiny před koncem zápasu blízko titulu. Ale nedočkala se ho. V 90. minutě totiž utkání poslal do prodloužení Asier Villalibre a hned v 93. minutě Inaki Williams překlopil vývoj finálového klání ve prospěch Athleticu. Barcelona sice na vyrovnání měla téměř celé prodloužení, ale gól se jí už vstřelit nepodařilo a prohrála 2:3.
Španělský Superpohár tak získal Athletic Bilbao a s ním i trenér Marcelino Garcia Toral, který přitom baskický klub dosud vedl jen ve třech zápasech a ve funkci je teprve dva týdny. Na to se však historie ptát nebude. V té bude zapsáno, že v roce 2021 Marcelino získal druhou velkou trofej své trenérské kariéry, a to po vítězství v Copa del Rey v roce 2019, kdy vedl Valencii. Mimochodem Athletic, který sází jen na hráče narozené v Baskicku či kteří alespoň mají baskické kořeny, byl v dávných dobách celkem velkým sběratelem trofejí, ale to ustalo v roce 1984, kdy v Bilbau slavili ligový titul, vítězství v Copa del Rey i španělský Superpohár. Další trofeje se Baskové dočkali až v roce 2015, kdy v klání o španělský Superpohár porazili Barcelonu. Přitom o Superpohár hráli jen jako poražený finalista Copa del Rey, neboť Barcelona tehdy získala double. Další půst už Athletic tak dlouhý neměl, trval jen do včerejška.
Ale jinak jsem tam viděl před golem faul na Mosqueru, sražené hlavy a to by se vždy měla přerušit hra ale on to nechal pokračovat a následně bum 2:2 
.png)
Ale som zvedavý, že ako bude plniť Bilbao potreby Marcelina a či ten nebude chcieť stiahnuť nejakých valencianistov k Baskickým levom 
Predsa z Villarealu ich pár do 
No já nevím, ale předpokládám, že kdyby měl, tak že by netrvala tak dlouho ta jeho nekonečná honba za španělským pasem .png)
Ale samozřejmě baskické předky může mít kdokoliv, nicméně momentálně je snad jediným pravým Baskem v týmu Hugo Guillamon, který se narodil v San Sebastianu. Ale když Valencii vedl Marcelino, tak se klub nijak nesnažil Guillamonovu pomalu dobíhající smlouvu prodloužit, takže neočekávám, že by po něm Marcelino nějak hodně toužil teď v Athleticu..png)
Ale pretlačiť sa tam niekto môže 
Povestná sedmička by mala Bilbau priniesť šťastie